Zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku

ÚPLNÉ ZNĚNÍ
ZÁKONA
č. 1/1992 Sb.,
o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrnémvýdělku,
jak vyplývá ze změn provedených zákony č. 590/1992 Sb., č. 10/1993 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 217/2000 Sb., č. 257/2004 Sb. a č. 436/2004 Sb.

Federální shromáždění České a Slovenské FederativníRepubliky se usneslo na tomto zákoně:

Tento zákon upravuje poskytování mzdy a odměny zapracovní pohotovost, jakož i zjišťování a používáníprůměrného výdělku pro pracovněprávní účely.

Tento zákon neupravuje poskytování mzdy a odměny za pracovní pohotovost zaměstnancům, jejichž platové poměry stanoví zvláštní právní předpis.¹⁾

Zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnanec v pracovním poměru nebo člen družstva, jestliže není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, a jde-li o zjišťování a používání průměrného výdělku též zaměstnanec v obdobném pracovním vztahu.²⁾

(2) Mzdou se rozumí peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, a to podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Za mzdu se nepovažují další plnění poskytovaná v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady, výnosy z kapitálových podílů (akcií) nebo dluhopisů a odměna za pracovní pohotovost.

(3) Mzda se především sjednává v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě³⁾ (dále jen "pracovní smlouva") nebo v kolektivní smlouvě.

(4) Mzda přísluší nejméně ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem a zákoníkem práce.

(5) Je-li statutární orgán zaměstnancem, určuje mu mzdu orgán, který jej do funkce jmenuje nebo volí, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.^3a)

( 6) Pracovní smlouva, v níž je sjednána nižší mzda, než náleží podle kolektivní smlouvy nebo podle tohoto zákona nebo zákoníku práce, je v této části neplatná.

(1) Podmínky pro poskytování mzdy musí být stejné pro muže a ženy. Zaměstnancům, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, přísluší stejná mzda. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejných nebo srovnatelných pracovních schopnostech a pracovní způsobilosti zaměstnance a při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce, a to v pracovním poměru ke stejnému zaměstnavateli.

(2) Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle stupně vzdělání, rozsahu dalšího vzdělání a praktických znalostí a dovedností požadovaných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody a za zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce.

(3) Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti, zdravotní závadnosti nebo obtížnosti práce dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí.

(4) Pracovní schopnosti a pracovní způsobilost zaměstnance se posuzují podle odborné a duševní způsobilosti, smyslových předpokladů, popřípadě podle tělesné způsobilosti konat danou práci.

(5) Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.

(1) Za dobu práce přesčas⁴⁾ přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vznikl za tuto dobu nárok, (dále jen "dosažená mzda") a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno do konce třetího kalendářního měsíce po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek podle věty první.

(2) Pokud byla mzda sjednána v kolektivní nebo v pracovní smlouvě již s přihlédnutím k případné práci přesčas, příplatek ani náhradní volno podle odstavce 1 nepřísluší. V kolektivní nebo v pracovní smlouvě lze sjednat mzdu již s přihlédnutím k případné práci přesčas, je-li současně sjednán v rámci stanoveného limitu práce přesčas^4a) nejvyšší rozsah práce přesčas, kterou může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit.

(1) Za dobu práce ve svátek^4b) přísluší zaměstnanci dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, které mu bude poskytnuto nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna.

(2) Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku.

(3) Náhrada mzdy za sváteknepřísluší zaměstnanci, který neomluveně zameškal směnubezprostředně předcházející svátku nebo bezprostředně poněm následující nebo směnu nařízenou zaměstnavatelem nasvátek, popřípadě část některé z těchto směn.

Mzda za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci

Za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek ve výši a za podmínek stanovených nařízením vlády; v kolektivní smlouvě lze stanovit jinou výši uvedeného příplatku.

(1) Je-li zaměstnanec převeden na jinou práci, než je uvedena v pracovní smlouvě, za níž přísluší nižší mzda, z důvodu

a)	ohrožení nemocí z povolání,
b)	karantény nařízené podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem,
c)	odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo ke zmírnění jejich bezprostředních následků,
d)	prostoje, který zaměstnanec nezavinil, nebo pro přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy,

přísluší mu po dobu převedení ke mzdě doplatek do výše průměrného výdělku. Okruh důvodů podle písmen a) až d) lze v kolektivní smlouvě rozšířit o další důvody převedení na jinou práci a pro tyto další důvody lze sjednat jinou výši doplatku ke mzdě.

(2) Doplatek podle odstavce 1 písm. a)přísluší i tehdy, přejde-li zaměstnanec k jinémuzaměstnavateli, protože pro něj dosavadní zaměstnavatelnemá jinou vhodnou práci. Doplatek poskytuje zaměstnancizaměstnavatel, který ho zaměstnává v době, po kteroudoplatek přísluší; vyplacený doplatek tomuto zaměstnavateliuhradí zaměstnavatel, u něhož došlo ke vzniku ohroženínemocí z povolání.

(3) Vláda stanoví nařízením, za jakých podmínek uhradí příslušný orgán státní správy náklady na případný doplatek mzdy podle odstavce 1 písm. b) zaměstnavateli, který jej poskytl.

(4) Je-li zaměstnanec převeden podle § 37 odst. 2 písm. b) zákoníku práce na jinou práci, než byla sjednána, přísluší mu mzda podle vykonávané práce; nebude-li však zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku zaměstnavatele, přísluší mu za dobu převedení doplatek do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.

Vyrobí-li zaměstnanec zaviněně svou vadnou prací zmetek(vadný výrobek), nepřísluší mu za práci na něm mzda.Lze-li zmetek opravit a provede-li zaměstnanec opravu sám,přísluší mu mzda za práci na tomto výrobku, nikoliv všakmzda za provedení opravy. Jestliže zaměstnanec zmeteknezavinil, přísluší mu mzda jako za práci bezvadnou. Tatomzda mu přísluší i tehdy, nebylo-li mu po oznámení závadyuloženo zastavit práci. Obdobně jako u zmetků se postupujetaké při vadném provádění montáží, oprav, úprav astavebních prací.

(1) Mzda je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na mzdu nebo na některou její složku, pokud nebylo v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě sjednáno kratší než měsíční období splatnosti mzdy.

(2) V rámci období uvedeného v odstavci 1 určí zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem pravidelný termín výplaty mzdy, není-li tento termín sjednán v kolektivní smlouvě.

(3) Zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci před nastoupením dovolené na zotavenou mzdu splatnou během dovolené, připadne-li termín výplaty na období dovolené, pokud se se zaměstnancem nedohodli jinak. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mzdy, poskytne mu přiměřenou zálohu a zbývající část mzdy mu vyplatí nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy následujícím po dovolené.

(4) Při skončení pracovního poměru vyplatí zaměstnavatel zaměstnanci na jeho žádost mzdu splatnou za měsíční období v den skončení pracovního poměru. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd, vyplatí mu mzdu nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy následujícím po dni skončení pracovního poměru.

(1) Mzda se vyplácí zaměstnanci v zákonných penězích.^4c) Zaměstnancům s místem výkonu práce podle pracovní smlouvy v zahraničí lze s jejich souhlasem poskytovat mzdu nebo její část v dohodnuté cizí měně, pokud je k této měně vyhlašován Českou národní bankou kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr.

(2) Mzda se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Pro zaokrouhlování mzdy v cizí měně platí přiměřeně ustanovení věty první.

(3) Mzda se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebylo-li v kolektivní smlouvě nebo v pracovní smlouvě dohodnuto jinak. Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu v den stanovený pro její výplatu, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli jinak.

( 4) Při měsíčním vyúčtování mzdy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží mu zaměstnavatel k nahlédnutí doklady, na jejichž základě byla mzda vypočtena.

( 5) Zaměstnanec může k přijetí mzdy písemně zmocnit jinou osobu. Manželu lze mzdu vyplatit jen na základě písemného zmocnění. Bez písemného zmocnění lze vyplatit mzdu jiné osobě než zaměstnanci jen potud to stanoví zákon.⁵⁾

( 6) Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen při výplatě mezd, popřípadě jiných peněžitých plnění ve prospěch zaměstnance, po provedení případných srážek ze mzdy podle příslušných právních předpisů poukázat částku určenou zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na jeden účet zaměstnance u banky nebo pobočky zahraniční banky^5a) nebo spořitelního či úvěrního družstva,^5b) a to nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy, pokud se zaměstnancem nesjedná písemně jiný termín.

(7) Pro přepočet mzdy nebo její části na cizí měnu se použije kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr vyhlášený Českou národní bankou platný v den, ve kterém zaměstnavatel nakupuje cizí měnu pro účel výplaty mzdy.

(1) Srážky ze mzdy lze provést jen na základě dohody o srážkách ze mzdy. Jinak může zaměstnavatel srazit ze mzdy jen

a)	zálohu na daň z příjmů fyzických osob,
b)	pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné veřejného zdravotního pojištění,
c)	zálohu na mzdu, kterou je zaměstnanec povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro přiznání této mzdy,
d)	částky postižené výkonem rozhodnutí nařízeným soudem, správním úřadem nebo orgánem zmocněným k tomu zákonem,
e)	nevyúčtovanou zálohu na cestovní náhrady,
f)	náborové a jiné příspěvky, které byly zaměstnanci vyplaceny v náboru a které je zaměstnanec povinen podle právních předpisů vrátit,
g)	náhradu mzdy za dovolenou na zotavenou, na niž zaměstnanec ztratil nárok, popřípadě na niž mu nárok nevznikl,
h)	přeplatky na dávkách nemocenského pojištění, důchodového pojištění a státní sociální podpory a neprávem přijaté částky dávek sociálního zabezpečení, pokud je zaměstnanec povinen tyto přeplatky a neprávem přijaté částky vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů.

(1) Zaměstnanci lze poskytovat částmzdy s výjimkou minimální mzdy naturální formou. Naturálnímzdu může zaměstnavatel poskytovat jen se souhlasemzaměstnance a za podmínek s ním dohodnutých.

(2) Jako naturální mzdu lzeposkytovat výrobky, výkony, práce a služby. Poskytovánínaturální mzdy ve formě lihovin nebo jiných návykovýchlátek není dovoleno. Jízdné (tarifní sleva) pro zaměstnancedopravce se nepovažuje za naturální mzdu.

(3) Výše naturální mzdy se vyjadřuje v peněžní formě tak, aby odpovídala ceně, kterou zaměstnavatel účtuje za srovnatelné výrobky, výkony, práce a služby ostatním odběratelům,⁶⁾ obvyklé ceně^6a) nebo částce, o kterou je úhrada zaměstnance za výrobky, výkony, práce a služby poskytnuté zaměstnavatelem nižší než obvyklá cena.

(1) V případě, kdy není uzavřena kolektivní smlouva nebo mzda není v kolektivní smlouvě sjednána, nesmí být mzda nižší než příslušný minimální mzdový tarif. Do mzdy se pro tyto účely nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek a příplatek za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci podle tohoto zákona.

(2) Vláda stanoví nařízením minimální mzdové tarify odstupňované podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a vyjádřené tarifními stupni, popřípadě podmínky pro určení minimálních mzdových tarifů a jejich výše.

Není-li odměna za pracovní pohotovost⁷⁾ sjednána v kolektivní nebo pracovní smlouvě, přísluší zaměstnanci za hodinu pracovní pohotovosti tato odměna nejméně ve výši 20 % průměrného hodinového výdělku při pracovní pohotovosti na pracovišti nebo 10 % průměrného hodinového výdělku při pracovní pohotovosti mimo pracoviště.

(1) Zaměstnavatel může určit množství práce a požadované tempo. Přitom je povinen vzít v úvahu fyziologické a neuropsychické možnosti zaměstnanců, předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a čas na přirozené potřeby, jídlo a oddech. Množství požadované práce a pracovní tempo lze stanovit též normou spotřeby práce.

(2) Zaměstnavatel je povinen zabezpečit, aby podmínky uvedené v odstavci 1 a předpoklady pro uplatnění norem spotřeby práce byly vytvořeny před zahájením práce. Zaměstnavatel je rovněž povinen seznámit zaměstnance s požadovaným množstvím práce, s pracovním tempem, případně s normami spotřeby práce před zahájením práce a nesmí je zpětně měnit.

(3) Množství požadované práce a pracovního tempa a zavádění a změny norem spotřeby práce určuje zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem, není-li tato úprava provedena v kolektivní smlouvě, pokud u zaměstnavatele odborová organizace působí.

(1) Průměrný výdělek propracovněprávní účely zjišťuje zaměstnavatel z hrubé mzdyzúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a zdoby odpracované v rozhodném období.

(2) Pokud není dále stanoveno jinak,je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí;průměrný výdělek se zjišťuje k prvnímu dninásledujícího kalendářního měsíce.

(3) Při vzniku zaměstnání vprůběhu předchozího kalendářního čtvrtletí je rozhodnýmobdobím doba od vzniku zaměstnání do konce kalendářníhočtvrtletí.

(4) Jestliže zaměstnanec v rozhodnémobdobí neodpracoval alespoň 22 dnů, používá se místoprůměrného výdělku pravděpodobný výdělek.Pravděpodobný výdělek se zjistí z hrubé mzdy, kterézaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období,popřípadě z hrubé mzdy, které by zřejmě dosáhl.

(5) Průměrný výdělek se zjišťujejako průměrný hodinový výdělek, popřípadě jakoprůměrný denní (směnový) výdělek. Pokud se podlepracovněprávních předpisů vychází z průměrnéhoměsíčního výdělku, průměrný výdělek zjištěný podlevěty první se přepočte na jeden měsíc podle průměrnéhopočtu pracovních hodin (dnů) připadajících v roce na jedenměsíc.

(6) Jestliže je průměrný výdělek zaměstnance nižší než minimální mzda, na níž by zaměstnanci vznikl nárok v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba průměrný výdělek použít, zvýší se průměrný výdělek na výši odpovídající této minimální mzdě; to platí obdobně při používání pravděpodobného výdělku.

(7) U zaměstnance, který byl pro ohrožení nemocí z povolání nebo pro dosažení nejvyšší přípustné expozice převeden na jinou práci¹¹⁾ a u něhož byla nemoc z povolání zjištěna teprve po tomto převedení, se vychází při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku, pokud je to pro zaměstnance výhodnější, z průměrného výdělku zjištěného naposled přede dnem převedení na jinou práci.

(8) V případech, kdy se podle pracovněprávních předpisů používá v souvislosti s náhradou škody průměrný výdělek u žáků a studentů nebo u osob se zdravotním postižením,^7a) kteří nejsou zaměstnáni a jejichž příprava pro povolání (činnosti) se provádí podle zvláštních předpisů, vychází se z výše průměrného výdělku stanovené podle odstavce 6.

(9) Jestliže je zaměstnanci v rozhodném období zúčtována k výplatě mzda (část mzdy), která je poskytována za delší období než kalendářní čtvrtletí, určí se pro účely zjišťování průměrného výdělku její poměrná část připadající na kalendářní čtvrtletí; zbývající část (části) této mzdy se zahrne do hrubé mzdy při zjišťování průměrného výdělku v dalším období (dalších obdobích). Počet dalších období se určí podle celkové doby, za niž se mzda poskytuje. Do hrubé mzdy se pro účely zjišťování průměrného výdělku zahrne v rozhodném období poměrná část mzdy podle věty první odpovídající odpracované době.

( 10) Bližší úpravu zjišťování průměrného výdělku lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu.¹⁰⁾ Pro zjišťování průměrného výdělku pro účely zjišťování náhrady škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání lze v kolektivní smlouvě sjednat nebo ve vnitřním předpisu stanovit, že rozhodným obdobím je předchozí kalendářní rok, bude-li takto určené rozhodné období pro zaměstnance výhodnější.

( 11) Jako mzda se pro účely zjišťování průměrného výdělku posuzuje i odměna nebo jiný příjem poskytovaný zaměstnanci za práci v jeho zaměstnání konaném v jiném pracovním vztahu než v pracovním poměru.

( 12) Vykonává-li zaměstnanec práci v několika pracovních vztazích u téhož zaměstnavatele, posuzuje se mzda v každém pracovním vztahu samostatně.

(1) Mzda musí být sjednána nebo stanovena písemně před výkonem práce, za kterou tato mzda přísluší. Není-li mzda sjednána v kolektivní nebo pracovní smlouvě, je zaměstnavatel povinen poskytování mzdy projednat s příslušným odborovým orgánem.⁸⁾

(2) Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnanci nahlížet do právních předpisů, které upravují poskytování mzdy, a do vnitřního mzdového předpisu, jestliže jím stanoví poskytování mezd. Neplatný je vnitřní mzdový předpis nebo jeho část, pokud nebyl vydán písemně nebo byl vydán v rozporu s právními předpisy.

Ustanovení § 4a odst. 1, § 10, 11 a 12 se vztahují obdobně na odměnu za pracovní pohotovost a náhradu mzdy, pokud jde o jejich rovné poskytování mužům a ženám, splatnost, výplatu a provádění srážek.

Pokud lze podle tohoto zákona sjednat mzdu v kolektivnísmlouvě nebo v pracovní smlouvě, lze tak u členů družstevprovést usnesením ustavující nebo členské schůzedružstva.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se pracovněprávní vztahy zákoníkem práce.

Nároky vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona seposuzují podle dosavadních předpisů. Průměrný výdělek sepodle tohoto zákona zjistí již pro první čtvrtletí 1992.

1. § 70 odst. 2 zákona č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených veFederálním policejním sboru a Sboru hradní policie.

2. Vyhláška Státní mzdové komise č. 49/1956 Ú. l., o mzdových a některých pracovních podmínkách osob zaměstnaných v domácnosti.

3. Odstavce 38 až 46, 53 a 56vyhlášky Státní plánovací komise č. 62/1966 Sb., ozásadách zkracování pracovní doby a pro úpravu pracovnícha provozních režimů.

4. Odstavce 22 až 28 a přílohy č. 1 a 2 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 63/1968 Sb., o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem.

5. Vyhláška ministerstva vnitra aÚstřední rady družstev č. 42/1967 Sb., o mzdovýchpodmínkách domovníků.

6. Vyhláška Státní komise profinance, ceny a mzdy č. 132/1967 Sb., o odměňování ahmotném zabezpečení mladistvých nastupujících po skončenípovinné školní docházky přímo do pracovního poměru.

7. Vyhláška ministerstva práce asociálních věcí č. 103/1968 Sb., o mzdových podmínkáchčlenů závodních stráží, hlídačů, vrátných apracovníků požární ochrany, ve znění výnosu federálníhoministerstva práce a sociálních věcí č. j. II/3-459/77-7303 (reg. částka 11/1977 Sb.).

8. Vyhláška ministerstva práce asociálních věcí č. 111/1968 Sb., o úpravě výšepříplatku za práci v nočních směnách.

9. Vyhláška ministerstva práce asociálních věcí č. 200/1968 Sb., o mzdovém zvýhodněnípráce o sobotách a nedělích, ve znění výnosu federálníhoministerstva práce a sociálních věcí č. j. II/3-459/77-7303(reg. částka 11/1977 Sb.).

10. Vyhláška ministerstva prácea sociálních věcí České socialistické republiky č. 4/1970 Sb., o odměňování pracovníků podniků a hospodářskýchzařízení zřízených společenskými organizacemi a drobnýchprovozoven národních výborů.

11. Vyhláška ministerstva prácea sociálních věcí Slovenské socialistické republiky č. 18/1970 Sb., o odměňování pracovníků podniků ahospodářských zařízení zřízených společenskýmiorganizacemi.

12. Vyhláška federálníhoministerstva práce a sociálních věcí č. 235/1988 Sb., ozjišťování a používání průměrného výdělku.

13. § 6 vyhlášky federálníhoministerstva práce a sociálních věcí č. 196/1989 Sb., opružné pracovní době.

14. Vyhláška federálníhoministerstva práce a sociálních věcí č. 122/1990 Sb., oodměňování pracovníků aparátu politických stran aspolečenských organizací.

15. Vyhláška federálníhoministerstva práce a sociálních věcí č. 135/1990 Sb., oodměňování pracovníků při soukromém podnikání občanů.

16. Vyhláška federálníhoministerstva práce a sociálních věcí č. 74/1991 Sb., oodměňování ředitelů organizací, které provozujípodnikatelskou činnost.

17. Vyhláška ministerstva prácea sociálních věcí České republiky č. 118/1991 Sb., oodměňování ředitelů organizací, které provozujípodnikatelskou činnost.

18. Vyhláška ministerstva prácea sociálních věcí Slovenské republiky č. 146/1991 Sb., oodměňování ředitelů organizací, které vykonávajípodnikatelskou činnost.

19. Vyhláška federálníhoministerstva práce a sociálních věcí č. 151/1991 Sb., oposkytování příplatku k částečnému vyrovnání růstuživotních nákladů pracovníkům organizací s podnikatelskoučinností.

20. Vyhláška ministerstva prácea sociálních věcí České republiky č. 276/1991 Sb., oposkytování věrnostních stabilizačních odměn pracovníkůmve vybraných okresech a místech České republiky, ve zněnívyhlášky č. 471/1991 Sb.
Pozn. redakce: body 21 až 292 obsahují názvy zrušenýchregistrovaných předpisů od r. 1957 do r. 1990.

(2) Pro zaměstnavatele a zaměstnance,na které se vztahuje část druhá tohoto zákona, se po dnijeho účinnosti nepoužijí:

1.	Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 159/1970 Sb., o poskytování odměn při významných pracovních a životních výročích, ve znění vyhlášky č. 120/1988 Sb.
2.	Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 146/1989 Sb., o odměňování pracovníků v malých organizacích.
3.	Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 269/1990 Sb., o zjednodušení úpravy odměňování dělníků, obchodně provozních a technickohospodářských pracovníků.
4.	Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 571/1990 Sb., o odměňování učitelů náboženství. Pozn. redakce: body 5 až 56 obsahují názvy zrušených registrovaných předpisů od r. 1977 do r. 1990.

(3) Mzdová opatření vydaná podledosavadních právních předpisů pozbývají platnosti dnemúčinnosti tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. (pozn. redakce: tj. dnem 16. ledna 1992)

předpis		účinnosti nabyl dnem
Zákon č. 590/1992 Sb.		1. ledna 1993,
Zákon č. 10/1993 Sb.		1. ledna 1993,
Zákon č. 37/1993 Sb.		1. ledna 1993,
Zákon č. 74/1994 Sb.		1. června 1994,
Zákon č. 118/1995 Sb.		1. října 1995,
Zákon č. 217/2000 Sb.		1. ledna 2001,
Zákon č. 257/2004 Sb.		1. května 2004,
Zákon č. 436/2004 Sb.		1. října 2004.