\documentclass[11pt,titlepage]{article}
\usepackage[utf8]{inputenc}
\usepackage{fullpage}
\usepackage{listings}
\usepackage[pdftex]{graphicx}
\usepackage{palatino, url, multicol}
\usepackage[czech]{babel}

\title{Píšeme dokumenty v \LaTeX{}u II}
\author{Jakub Šťastný, Root.cz}

\date{21.1.2008}

\begin{document}

\maketitle
\tableofcontents
\newpage

\section{Hlavička}

\subsection{Třídy dokumentu}
Třída dokumentu určuje, co náš dokument má vlastně být --- zda článek, dopis nebo třeba kniha či prezentace. Podle toho se totiž \LaTeX{} k dokumentu chová. Třída dokumentu se určuje příkazem {\tt $\backslash$documentclass\{třída dokumentu\}}.

Nejčastěji používanou třídou je {\bf article}. Je určen na kratší materiály, články a referáty. Pro rozsáhlejší dokumenty o několika kapitolách se používá třída {\bf report} a pro dokumenty o rozsahu mnoha kapitol třída {\bf book}. Dále se používá třída {\bf letter} pro dopisy a třída {\bf slide} pro prezentace. Na ty ale doporučuji používat třídu {\bf \LaTeX{} Beamer}, o které si řekneme něco víc v některém z příštích dílů.

Ještě ve stručnosti bych rád zmínil některé {\bf důležité parametry}. Parametrem {\tt 11pt} je možné změnit základní velikost písma na jedenáct bodů. Ekvivalentně můžeme velikost fontu změnit třeba na 12pt, 14pt či jak je libo.

\LaTeX{} u delších dokumentů automaticky sází titulní stranu. Pokud ji chceme vysázet i u tříd, které ji defaultně nesází, použijeme parametr {\tt titlepage}. Opakem je parametr {\bf notitlepage}, který použijeme u třídy book nechceme-li, aby se sázela titulní stránka.

\subsection{Balíčky}
Příkazem {\tt $\backslash$usepackage} načítáme jednotlivé soubory maker. Důležité je určit kódování, to zajišťuje balíček {\bf inputenc}, kterému za parametr dáváme použité kódování. To v našich podmínkách bude pravděpodobně {\bf utf8} nebo {\bf latin2}.

Každý jazyk má svá vlastní specifická typografická pravidla. Je proto nutné říci \LaTeX{}u, zda sázíme češtinu, angličtinu nebo eskymáčtinu. Nejlépe je použít balíček {\tt czech}, pokud jej v systému nemáte, můžete použít balíček {\bf babel} s parametrem {\bf czech}.

Namátkou některé další užitečné balíčky: {\bf multicol} na sloupcovou sazbu, {\bf graphicx} na vkládání obrázků a {\bf makeidx} na tvorbu rejstříku\footnote{Více informací o třídách dokumentů, parametrech příkazu {\tt $\backslash$documentclass} a balíčcích naleznete v našem článku Jak na \LaTeX: pronikáme hlouběji.}.

\subsection{Autor a titulek}

Autor a titulek jsou informace, které se projeví například na titulní straně dokumentu. Tyto informace \LaTeX{}u udáváme příkazy {\tt $\backslash$author\{jméno autora\}} a {\tt $\backslash$title\{titulek dokumentu\}}.

\section{Nadpisy a zvýrazňování}

\subsection{Nadpisy}
Nadpisy používané v článku jsou {\tt $\backslash$section}, {\tt $\backslash$subsection}, {\tt $\backslash$subsubsection}, {\tt $\backslash$paragraph}, {\tt $\backslash$subparagraph} a {\tt $\backslash$subsubparagraph}. Ve třídách report a book se používá {\tt $\backslash$chapter} a v knize má též smysl používat {\tt $\backslash$part}, tedy část knihy.

Nadpisy produkované příkazy {\tt $\backslash$chapter}, {\tt $\backslash$section}, {\tt $\backslash$subsection} a {\tt $\backslash$subsubsection} jsou defaultně číslovány a jsou uváděny v obsahu. Pokud nechcete, aby určitá kapitola byla uvedena v obsahu, nepoužívejte příkaz {\tt $\backslash$chapter}, ale {\tt $\backslash$chapter*}. Ekvivalentně existuje také {\tt $\backslash$section*}, {\tt $\backslash$subsection*} a {\tt $\backslash$subsubsection*}\footnote{Náš dřívější článek vám může pomoci proniknout do tajů hierarchického členění dokumentu v \LaTeX{}u. Zaujmout by vás také mohl článek o zvýrazňování textu v \LaTeX{}u a také článek o fontech v \LaTeX{}u.}.

\subsection{Obsah}
Pro \LaTeX{} není problém {\bf automaticky generovat obsah}. To je zajištěno příkazem {\tt $\backslash$tableofcontents}. Obsah je generován z názvů kapitol, sekcí, podsekcí a podpodsekcí. Seznam plovoucích objektů atabulek získáme příkazy {\tt $\backslash$listoffigures} a {\tt $\backslash$listoftables}.

Obsahuje-li náš dokument obsah, je nutné jej přeložit alespoň dvakrát. To proto, že při prvním čtení se sestaví obsah do souboru {\tt .toc}, který bude ovšem teprve při druhém překladu začleněn do našeho dokumentu. Vícenásobné vysázení dokumentu chtějí též křížové odkazy a rejstřík.

\subsection{Zvýrazňování textu}
Pro zvýrazňování důležitých pojmů v textu se zpravidla používá \emph{kurzíva}, která se tvoří pomocí {\tt $\backslash$textit\{text psaný kurzívou\}} nebo tučné písmo tvořené příkazem {\tt $\backslash$textbf\{text psaný tučným písmem\}}. Strojopis obsaráme příkazem {\tt $\backslash$texttt}.

Pokud se vám to zdá jako zbytečné psaní, mám pro vás zkratku – tzv. blokové definování. V tomto případě můžeme psát {\tt \{$\backslash$it italika\}}, {\tt \{$\backslash$bf tučné písmo\}} a {\tt \{$\backslash$tt strojopis\}}, vše bude fungovat stejně jako ve výše uvedeném příkladě.

\section{Nejdůležitější prostředí}

\subsection{Výčtová prostředí}
Výčtová prostředí slouží pro přehledné vysázení seznamů. Výčtové prostředí může jednotlivé položky uvozovat jejich čísly ({\tt enumerate}, ekvivalent tagu $<$ol$>$ z HTML) nebo odrážkami (prostředí {\bf itemize}, ekvivalent tagu $<$ul$>$). Jednotlivé odrážky tvoříme v obou prostředích příkazem {\tt $\backslash$item}:

\begin{verbatim}
\begin{itemize}
\item jedna
\item dva
\item tři
\end{itemize}
\end{verbatim}

\subsection{Literatura}
V žádné pořádné odborné práci nelze opomenout seznam použité literatury. \LaTeX{} má na seznam použité literatury prostředí {\tt thebibliography}, které se chová podobně jako výčtová prostředí. Jednotlivé položky se uvozují příkazem {\tt $\backslash$bibitem} a lze je jednoduše odkazovat z textu. Více informací naleznete v našem seriálu Jak na \LaTeX\footnote{Podrobnější informace o sazbě výčtových prostředích a literatury naleznete v našich článcích Jak na \LaTeX: Výčtové prostředí a Jak na \LaTeX: Literatura.}.

\subsection{Prostředí pro zdrojové kódy}
Chceme-li, aby \LaTeX{} nějaký text vysázel jak je, aniž by hleděl na speciální znaky, je třeba použít prostředí {\tt verbatim}. V něm jsou konce řádků aktivní, tedy znak konce řádku ukončí řádek i ve výsledném dokumentu. Používá se zejména pro sázení zdrojových kódů.

\section{Zlomy}
Možná jste si již všimli, že v TeXu se stejně jako například v HTML, {\bf neprojevuje znak konce řádku jako znak konce řádku, ale funguje prostě jako obyčejná mezera}. Teprve dva za sebou jdoucí konce řádku fungují jako konstruktor odstavce. Chcete-li udělat řádkový zlom, použijte příkaz {\tt $\backslash\backslash$}. Stránkový zlom se tvoří příkazem {\tt $\backslash$newpage}.

\section{Další užitečné znaky}
Některé znaky není možné snadno psát přímo, a proto TeX umožňuje jejich vysázení příkazem. Patří mezi ně například {\tt $\backslash$copyright} nebo znak pevné mezery, který tvoříme pomocí vlnovky. Protože příkaz {\tt $\backslash\backslash$} dělá řádkový zlom, na vysázení zpětného lomítka se používá příkazu {\tt \$$\backslash$backslash\$}, tedy příkazu {\tt $\backslash$backslash} zapsaného v matematickém režimu. Písmena řecké abecedy vysázíte jejich jednoduše pomocí jejich jména použitého jako příkaz zapsaný v matematickém režimu, například {\tt \$$\backslash$alpha\$} a konečně budete-li své drahé psát v \LaTeX{}u milostný dopis, nezapomeňte na konec připojit $\heartsuit$, které se tvoří příkazem {\tt $\backslash$heartsuit} opět v matematickém režimu.

\section{Další důležité prvky \LaTeX{}u}
Důležitým pomocníkem pro psaní článků i knih jsou {\bf poznámky pod čarou}, které se generují příkazem {\tt $\backslash$footnote\{text poznámky\}}. Uvozovky se tvoří pomocí dvou zpětných a dvou klasických apostrofů: {\tt ``citace''}\footnote{Což vypadá ``takto''.} nebo, chcete-li české uvozovky a používáte-li balíček {\tt czech}, příkazem {\tt $\backslash$uv}.

Sháníte-li se po nástroji na sázení rejstříku, je jím balíček {\tt index}. Co umí se dozvíte v článcích věnovaných \LaTeX{}ovým rejstříkům [1, 2]. Nezapomeňte si také přečíst díly o tvorbě tabulek [1, 2] a sazbě obrázků a další grafiky.

\section{Příště}
Po úspěšném zdolání začátků \LaTeX{}u se v příštím díle podíváme na {\bf textové editory} a to jak na editory obecné, tak na specializované editory a IDE pro TeX. Řekneme si, jaké máme možnosti a jak si práci s editorem co nejvíce ulehčit.

\end{document}